Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Příprava 
 

Musím se vrátit k roku 1985, aby čtenář poznal a lépe

pochopil návaznost jednotlivých událostí. Ne, nemějte

obavu. Tuto část vezmu velice zkrátka.

Ležím na lůžku a snažím se vzdorovat nastupující

chřipce. Není mi zase tak špatně, abych si nekrátil čas

televizním programem. Zaujal mě pořad začínajících

chovatelů tažných psů a jejich úmysl rozvinout u nás

v Čechách sáňový sport. Poprvé jsem uviděl sibiřského

huskyho a jeho krásná maska mě zaujala natolik, že jsem

ihned po vyléčení z nemoci zkontaktoval chovatele a zajistil

si odběr dvou fenek od různých chovatelů. Můj

úmysl byl jednoznačný. Pardon, musím říct náš úmysl,

protože jsem mezitím zblbnul nejen Káju, mého syna, ale

celou rodinu natolik, že mě sami začali podporovat.

Shodou náhod přijel k nám do Bečova nad Teplou bratranec

ze Států a slíbil mi poslat chovného psa. Bylo mi

jasné, že pro dva mushery, jak jsme si mezitím začali

s Kájou říkat, musí být více psů, abychom na závody

mohli postavit kvalitní spřežení. První závod po přípravě

v bečovských kopcích pro nás nedopadl slavně, protože

krkonošské vrcholy jsou podstatně náročnější na zdolání.

Podařilo se mi motivovat syna natolik, že další závod

v tehdejším NDR byl pro něho vítězným a byl také hnacím

motorem do dalších závodů. Dokonce i po nástupu

vojenské základní služby se mohl na základě dohody

s velitelem útvaru zúčastňovat závodů.

Na žádném dalším závodě nebyl horší než čtvrtý. Psi...

 

pokračování:

http://eshop.librix.eu/produkt/detail/717/adin-se-psim-sprezenim-na-jamal 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář